Komunitní asistentky pomáhají ženám zvládnout šestinedělí

Mnoho žen se během prvních týdnů po porodu cítí nejistě, vyčerpaně a osaměle. Přitom právě v této době je zásadní, aby měly po svém boku někoho, kdo jim poskytne nejen odbornou, ale i psychickou oporu. Když pomoc chybí, mohou se snadno objevit úzkosti, pocity selhání nebo příznaky poporodní deprese.

10 % žen trpí poporodní depresí. A často o tom nikdo neví

Podle výzkumu Národního ústavu duševního zdraví trpí poporodní depresí v Česku 10 až 15 % žen. Pokud zůstane bez povšimnutí, negativně ovlivňuje nejen matku, ale i dítě a celou rodinu – a v důsledku představuje i značnou zátěž pro společnost.

Právě proto vznikají nové formy podpory, jako je například projekt Mom’s Supporting Moms, který propojuje ženy v riziku s vyškolenými peer poradkyněmi a testuje možnosti online pomoci už krátce po porodu. Výzkumníci si od něj slibují, že by mohl pomoci depresi včas zachytit a nabídnout matkám podporu dřív, než se potíže prohloubí.

„Pro mě je klíčové, aby žena věděla, že na ni někdo myslí i poté, co opustí porodnici,“ říká Kateřina Aronová, která působí jako komunitní porodní asistentka ve slánské porodnici. A právě v tom tkví podstata péče, která nezůstává za zavřenými dveřmi nemocnice. Svým klientkám píše zprávy, ptá se, jak se vyspaly, jak se cítí. „Zajímám se o ně jako o ženy – nejen jako o matky,“ dodává. Protože když se pozornost všech stočí k miminku, často zapomínáme, že matka potřebuje péči stejně jako novorozenec.

Její práce není jen o kontrole jizev nebo o kojení. Je to celostní přístup, který zahrnuje dotek, slovo, i schopnost unést ženské emoce. „Někdy je moje role jen v tom, že pochovám miminko, zatímco si žena dojde do sprchy,“ říká Kateřina. Ale právě v té jednoduchosti je obrovská síla.

Prevence poporodní deprese začíná porozuměním

Porod někdy nejde podle představ. „Může v ženě zanechat hluboké stopy na duši i na sebevědomí,“ připomíná Kateřina. Právě proto se snaží začít s citlivou prací už během těhotenství – pomáhá ženám připravit se nejen na samotný porod, ale i na to, že věci se mohou vyvíjet jinak, než si plánovaly.

Její podpora se zvlášť osvědčuje u žen, které mají za sebou psychicky náročnou zkušenost nebo již v minulosti prodělaly poporodní depresi. „V takových případech cítím velkou zodpovědnost, ale zároveň i naději, že další porod může být léčivý,“ říká.

Vzpomíná na jednu ze svých klientek, která po prvním porodu trpěla těžkou poporodní depresí. „Popisovala, že nedokázala cítit radost ani tu hlubokou mateřskou lásku. Pomohla jí tehdy organizace Úsměv mámy.“ Když tato žena otěhotněla podruhé, ozvala se Kateřině hned po pozitivním testu. Chtěla tentokrát projít těhotenstvím vědomě, jemně a s doprovodem.

„Byly jsme spolu v intenzivním kontaktu celé těhotenství. Potřebovala hodně podpory, ujištění, vysvětlení. A porod nakonec proběhl krásně – klidně, v její síle. Byla jsem svědkem toho, jak se nezrodilo jen dítě, ale i nová žena. Sebevědomá, šťastná, napojená na své miminko.“

I přesto Kateřina zůstávala ve střehu. Měla obavy, aby se deprese po porodu nevrátily. „Ale díky naší blízké spolupráci a kontinuální péči se to nestalo. A to je pro mě největší potvrzení smyslu mojí práce.“

Šestinedělí bez ideálů

Únava, nevyspání, pláč miminka a tlak na výkon, to všechno na ženu dopadá právě ve chvíli, kdy má být podle společenského očekávání „šťastná“. Jenže realita bývá jiná. „Snažím se ženám vysvětlit, že v tomto období jsou velmi citlivé, křehké a vnímavé, a že je potřeba, aby se k sobě chovaly laskavě,“ říká Kateřina.

Společně hledají strategie, jak si dobu po porodu ulehčit, ať už jde o odložení domácích povinností, prosbu o pomoc nebo obyčejné přijetí toho, že být „dost dobrá“ má v šestinedělí jinou definici než kdykoli jindy.

O mýtech, které škodí

„Já ale ještě nemám mléko…“ Tuhle větu slyší Kateřina často. Mnoho žen totiž neví, že první dny po porodu se tvoří tzv. mlezivo – plně dostačující výživa pro novorozence. Častý mýtus se týká i frekvence kojení: „Ženy zaskočí, že miminko chce být u prsu pořád, a začnou o sobě pochybovat.“
Podle Kateřiny ale kojení není jen o výživě. Je to kontakt, blízkost, vztah. A právě to je třeba ženám vysvětlit ještě před porodem, aby do šestinedělí vstupovaly klidnější.

Partneři – opomíjení spojenci

A co tátové? „Jejich role je nezastupitelná,“ říká Kateřina. Partner má být oporou, pomocníkem, ale i tím, kdo ženu nezapomíná vnímat jako partnerku, nejen matku. „Stačí kytička, čokoláda nebo prosté: Dnes ti to sluší. I když má žena za sebou noc bez spánku.“

Role otců během šestinedělí je mnohem více než jen praktická pomoc v domácnosti. Podle aktuální systematické studie, která shrnuje 24 kvalitativních výzkumů z různých koutů světa, otcové hrají klíčovou roli v podpoře nejen novorozence, ale i samotné matky. Jejich podpora není jen praktická, ale i plná empatie, porozumění a povzbuzení.

Zapojení otců je prospěšné nejen pro matku, která v období šestinedělí prochází fyzickým i psychickým vyčerpáním, ale i pro novorozence a celou rodinu. Studie zároveň zdůrazňuje, že otcové podporující matku přispívají k lepšímu kojení, harmonii v partnerském vztahu a společnému rozhodování o péči.

Není to standard – ale mohl by být

Komunitní porodní asistentky by podle Kateřiny měly být stejně samozřejmé jako pediatr pro dítě. Realita je ale jiná: chybí jich dostatek a pojišťovny péči téměř nehradí. Přesto Kateřina věří, že se věci mění. „Ve větších městech je o tuto péči větší zájem. Snažím se ji rozvíjet v kladenském okrese, ale zatím vnímám, že o těchto službách lidé moc nevědí.“

Žena jako celek, nejen rodička

První návštěva po porodu? Kateřina sleduje fyzický i psychický stav ženy, kontroluje hojení, podporuje kojení, ale ptá se i na to, jak funguje rodina, jaká je atmosféra doma. „Je to komplexní přístup, který ženě pomáhá cítit se viděná, pochopená a podpořená.“

A pokud je potřeba odborná pomoc, ví, kdy přizvat psychologa. „Poporodní deprese se může projevit i jako apatie vůči dítěti. Nebo jako výrazná únava, která nesouvisí jen s péčí.“ Právě schopnost rozlišit, kdy už nestačí dobré slovo, je podle ní pro porodní asistentku klíčová.

Takovou komplexní péči nabízí porodnice ve Slaném, kde Kateřina Aronová působí, od letošního roku. „Všem maminkám, které u nás porodí, nabízíme službu, kdy porodní asistentka naší porodnice může jakoukoliv novopečenou maminku, která projeví zájem, jednou navštívit doma po propuštění z porodnice,“ popisuje primářka MUDr. Ivana Matoušková. 

Na přání může dorazit i dětská sestra – laktační poradkyně. Zkontrolují laktaci, zjistí, jak se žena hojí, a nabídnou podporu v období, kdy je každá praktická i lidská pomoc vítaná. Tato služba je navíc hrazena zdravotní pojišťovnou, maminka si připlácí jen za dopravu porodní asistentky. Je však třeba dodat, že návštěva nenahrazuje pravidelné kontroly miminka u pediatra.

Laskavost jako revoluce

Kateřinina péče je dnes spíše výjimkou, ale mohla by být standardem. Je laskavá, podporující a založená na respektu, bez nátlaku a příkazů, s důrazem na porozumění a důvěru v schopnosti ženy. V době, kdy se mateřství často vnímá jako závazek nebo úkol, komunitní porodní asistentka zdůrazňuje, že nejdůležitější je být ženě skutečně nablízku, v momentě, kdy přichází na svět dítě i matka.