Porod je zázrak, který se nikdy neomrzí
Být u zrození nového života je dar, který se ani po desítkách let neomrzí. Lenka Capová, nejzkušenější porodní asistentka Nemocnice Slaný, zasvětila práci v porodnictví celý svůj profesní život. V rozhovoru vzpomíná na své první kroky na porodním sále, proměny porodnictví během posledních 50 let i na to, jak vnímá dnešní maminky a jejich přání. Otevřeně mluví o krásách i náročných stránkách této profese, o důležitosti empatie a o tom, proč je pro ni každý porod stále malým zázrakem.
Začátky a cesta k porodnictví
Co vás přivedlo k tomu, že jste se rozhodla stát porodní asistentkou? Bylo to vaše vysněné povolání, nebo vás k němu přivedly životní okolnosti?
Byla to trochu náhoda. Po gymnáziu jsem neměla jsem jasný směr, ale ovlivnila mě sousedka, která byla vrchní sestra porodnice i kamarádky, které studovaly na zdravotní škole. Díky jejímu vyprávění o práci v nemocnici jsem si nakonec udělala dvouletou nástavbu a začala se o zdravotnictví více zajímat. Když jsem pak poprvé vstoupila do nemocničního prostředí, zalíbilo se mi to a cítila jsem, že bych zde mohla najít své místo. Přesto jsem tehdy netušila, že se této práci budu věnovat celý život.
Takže jste od začátku chtěla být porodní asistentkou?
Ne, to vlastně vůbec ne. Ale v době, kdy jsem dokončovala gymnázium, se hodně věcí rozhodovalo podle tehdejších politických poměrů. Nakonec se mi ale cesta do zdravotnictví otevřela a zpětně jsem za to ráda. Nikdy jsem neměla pocit, že bych si měla vybrat jinou cestu. Práce s lidmi mě naplňovala a brzy jsem si uvědomila, že porodnictví je nádherné povolání, která přináší radost, ale také velkou odpovědnost.
Vzpomínáte si na svůj úplně první porod, u kterého jste byla? Jaké to pro vás bylo, když jste poprvé viděla příchod nového života na svět?
Ano, pamatuji si to velmi dobře, byla jsem tehdy ještě studentka na praxi. První porod, který jsem viděla, byl velmi náročný – miminko mělo porodní váhu 5 050 g a byl to složitý porod. Bylo to dramatické, ale i to k této práci patří. Člověk se postupně učí, že porod může mít různé podoby. Každý případ je jiný a nikdy nelze přesně předpovědět, jaký bude průběh.
A co když jste se stala součástí porodnice jako vystudovaná porodní asistentka. Jaké to bylo?
Bylo to vzrušující, ale zároveň jsem měla obrovský respekt. Člověk sice absolvoval praxi během studia, ale najednou už nebyl jen student, ale někdo, kdo opravdu nese zodpovědnost. Pamatuji si, jak jsem poprvé asistovala u porodu jako plnohodnotná porodní asistentka – srdce mi bušilo, ruce se mi možná trochu třásly, ale zároveň to byl krásný okamžik. Měla jsem štěstí na zkušenější kolegyně, které mě podržely a naučily spoustu věcí, na které žádná škola nepřipraví.
Tehdy bylo všechno jiné – méně technologií, více ruční práce, ale i přesto jsme se vždy snažili dát maminkám co nejlepší péči. Nebylo to vždy jednoduché, občas jsem přišla domů úplně vyčerpaná, ale pokaždé s pocitem, že to stálo za to. První měsíce byly plné učení a nejistoty, ale také mě utvrdily v tom, že jsem si vybrala správně. A když jsem poprvé slyšela dětský pláč a viděla šťastné rodiče, věděla jsem, že tahle práce má smysl.
Proměny porodnictví za 50 let
Když si vzpomenete na své začátky, co vám přijde jako největší změna? Je něco, co by vám tehdy připadalo jako sci-fi, a dnes je to běžná praxe?
Technologie udělaly obrovský skok dopředu. Máme ultrazvuk, monitorování srdíčka dítěte, epidurální anestezii. Dříve se poslouchaly ozvy jen jednoduchým stetoskopem a to byl v podstatě veškerý monitoring. Dnes máme mnohem více možností, jak sledovat stav dítěte i maminky.
Další velkou změnou je přístup k rodičkám. Dříve bylo porodnictví striktnější, rozhodovalo se především podle lékařských protokolů. A úplně chyběl kontakt se zbytkem rodiny, všichni si pamatujeme na tatínky stojící pod okny a maminky ukazující na dálku miminko.
Nyní se dbá více na individuální přístup a přání rodiček. Maminky si více vybírají, mají jasnější představy, díky internetu toho o porodu hodně ví předem. A více se ptají. My se snažíme jim vyhovět v rámci bezpečí miminka i maminky.
Kromě toho se zásadně proměnil i věk maminek. Když jsem začínala, bylo běžné, že rodily ženy kolem dvaceti let a třicetiletá prvorodička už byla považována za rizikové těhotenství. Dnes je naprosto běžné, že ženy rodí své první dítě po třicítce, což je velká změna. Tento posun s sebou přinesl nové výzvy, zejména pokud jde o zdravotní stav rodiček. Tyto maminky mohou mít častěji různé komplikace, které porod mohou ztížit, ale zároveň medicína pokročila natolik, že dokážeme těmto situacím mnohem lépe předcházet a reagovat na ně. Důležité je, že maminky mají dnes možnost porodit ve věku, kdy se cítí připravené, a my jsme tu od toho, abychom jim poskytli tu nejlepší možnou péči.
Tatínkové u porodu a domácí porody
Jak vnímáte přítomnost tatínků u porodu?
Mám s tím dobrou zkušenost, tatínkové často maminku podpoří, pomohou jí cítit se klidněji. Samozřejmě ne každý tatínek je úplně zapojený, někdo třeba jen sedí a sleduje, ale většina se snaží být oporou. A i to, že vidí, jak náročný porod je, jim pomáhá lépe pochopit svou partnerku. Dříve tatínkové nebyli přítomni a porod znali jenom z vyprávění. Dnes mohou být přímo u toho a sdílet tento jedinečný okamžik se svou partnerkou.
Domácí porod. To je občas hodně kontroverzní téma. Je to odvaha, nebo zbytečné riziko? Jak se na to díváte vy?
Já osobně věřím, že je nejdůležitější bezpečí maminky i dítěte. Porod je nepředvídatelný a v nemocnici máme vybavení, které může v případě komplikací okamžitě pomoci. Chápu, že některé ženy touží po přirozeném prostředí, ale dnes už se i v porodnicích snažíme nabídnout co největší komfort a individuální přístup.
Domácí porody mají svá rizika a je nutné být si jich vědom. Nejsem proti tomu, aby se maminky rozhodovaly podle svého přesvědčení, ale vždy by měly myslet na bezpečnost a být připravené na možné komplikace.
Práce porodní asistentky
Když se ohlédnete za svou dlouhou kariérou, co vám na práci porodní asistentky přinášelo největší radost?
Jednoznačně ten zázrak zrození. Když se narodí miminko a všechno dopadne dobře, je to vždy nádherný okamžik. Pořád se dojímám, když slyším první dětský pláč. A také mě těší, když mě maminky i po letech poznávají a vzpomínají na svůj porod. Každé miminko, které jsem pomohla přivést na svět, je pro mě malý zázrak.
Co byste vzkázala studentkám, které uvažují o profesi porodní asistentky?
Je to krásná práce, i když někdy náročná. Máme zodpovědnost, ale zároveň jsme součástí jednoho z nejdůležitějších okamžiků v životě.l. Když maminka odchází s pocitem, že se o ni někdo dobře postaral a že si porodní zážitek odnáší pozitivně, je to ta největší odměna.
Mladé ženy bych povzbudila, aby se nebály jít do této profese. Je to práce, která má smysl. Přináší radost, obrovské naplnění a pocit, že opravdu pomáháte.
Budoucnost porodnictví
Jak vidíte budoucnost porodnictví? Myslíte si, že existují oblasti, kde bychom mohli péči o maminky a novorozence ještě vylepšit?
Vždy je co zlepšovat, ať už v přístupu k rodičkám, nebo v technologiích. Ale myslím si, že dnes už nabízíme maminkám velmi dobré podmínky. Neustále se hledají nové způsoby, jak udělat porod ještě příjemnější a bezpečnější. A hlavně – nejdůležitější je, aby si z porodnice odnášely zdravé miminko a dobrý pocit.